Podzimní ráno

    Je podzimní ráno, sluníčko zalévá svými slabými paprsky matku Zemi, v údolích se převalují poslední zbytky paní mlhy, čekajíc až je sluneční paprsky rozpustí. Všude klid a mír rušený zpěvem ptáčků, houkáním vlaku a dusotem jeho kol na železničním mostě přes řeku v dáli. Zbytky mlžného oparu zahalují mlčenlivé domy, stromy a pole a dávají tušit vzdáleným horám. Nad vodní hladinou přehrady tančí tenké provázky odpařující se vody, které se nad vodní hladinou líně sbíhají do velkého oblaku uprostřed vodní hladiny. Rybáři na březích a klidná, mlčenlivá vodní hladina. Červenky, vrabečkové, konipas a další přelétají přes cestu přede mnou. Šípky a pavučiny na zábradlí hráze obalené jinovatkou vypadají jako drahokamy. Ze stromů padají poslední zbytky listí. Klid a mír v duši, krása, pouze kroky mé chůze a dech. Přítomnost, život, soulad, harmonie, příroda ....